Odkaz dávné Indie v České Lípě

Možná jste to už zažili – něco děláte, ale nezdá se, že by to mělo nějaký výrazný efekt. Přesto trpělivě pokračujete dál, a pak náhle, aniž byste to vůbec čekali nebo začali dělat něco nějak jinak, tak to prostě jede a sviští a vy víte, že to je ono. Najednou jste jako podzimní sekáč s kosou a jen vděčně sklízíte, co vám Krišna laskavě posílá. Takový byl v neděli program v České Lípě...

Už jen pro začátek se naše obvyklá sestava, Ačjuta Gótra prabhu, Tungavidjá déví dásí a já, Džalángí déví dásí, rozrostla o nové posily – Prán Góvinda prabhu nahradil stálého člena našeho týmu, Hansa avatára prabhu, který měl tentokrát obrovský katering, a Antardvíp prabhu s sebou vzal bhaktu Dana z neratovické čajovny a Krišna vallí déví dásí, dávnou redaktorku Náma-Hatty a tvůrkyni slavné kuchařky 108 receptů od Góvindy.

Extatický harinám před asi jediným rušným místem v nedělní Lípě přitáhl spoustu zvědavců, kteří dostali pozvánku na program do čajovny TAO a mahá prasádam od Šrí Šrí Nitái Navadvípačandry v podobě kokosových kuliček od s příchutí báječných jahod z pole v Nučicích, kde je vloni zasadil Rukminí Raman prabhu a kde se o ně teď stará Paramahansa prabhu.

K harinámu se připojili i místní oddaní – Lóka sákši prabhu a Ádi-karta prabhu, který natáčel záběry jak na ulici, tak později v čajovně, z nichž plánuje sestříhat malý filmíček, na který se můžete těšit na našem webu.

Manželka Ádi-karty prabhua, Gítámrita déví dásí zatím doma vyvařovala ve velkém báječnou hostinu – rýži, sabdží v rajčatovo-smetanové omáčce, bramboráčky, bharaty, jablečné samózky a vanilkové kokosky.

Po harinámu jsme se přemístili do čínského altánku uprostřed klidné a tiché zahrady kousek od náměstí. Díky Lóka sakšímu prabhu a jeho neúnavnému vylepování plakátků navržených bhaktou Danem přišlo třicet lidí. Od paní, která byla v Indii a nemůže na to zapomenout, nedávné návštěvnice chrámu v Lužcích Mácu, bhakty Petra, který pak poslal Božstvům 4 kila medu, po kluka, který chtěl vlastně jen jedno – pořídit si Bhagavad-gítu a přečíst si jí. Věřím tomu, že teď, necelých 24 hodin po programu, už to udělal, při odchodu vypadal tak zaujatě, že se vsadím, že jí četl celou noc:).

V programu prokládaném mahá-mantrou a dalšími písněmi mluvil Ačjuta Gótra prabhu o indické filozofii, o klidu a míru duše, který nám může dát, o zákonech karmy. Po přednášce se strhla doslova lavina otázek, která prozrazovala, že hosty hnutí Hare Krišna vážně zajímá.

Po lahodném prasádam navrhl Ačjuta Gótra prabhu hostům, že pokud chtějí, mohou obětovat Božstvům na našem pojízdném oltáři tyčinku. Chtěli všichni a téměř do jednoho se Rádhárání a Krišnovi i poklonili.

Pak už jsme jen všem nabalili zbylé prasádám domů, ať mohou ještě dlouho vzpomínat na „Hare Krišna večírek“ a samozřejmě i velice příznivý a milý čajovník dostal svůj díl, aby mohl rozdávat prasádam hostům.

Na konci programu byli hosté tak inspirováni, že nám přispěli opravdu pěkně na naše výdaje s programem. Lóka sákši prabhu nám věnoval dokonce tisícovku. Krišna se tak postaral o pokrytí nákladů z naší předchozí akce v Mirošově, kde nám přispěli vlastně jen milé sestřičky a ošetřovatelky, protože místní pacienti nic nemají. Ale je vidět, že se nemusíme bát, že pokud se opravdu upřímně snažíme potěšit Krišny, o všechno se postará sám. Nebo prostřednictvím svých oddaných, kteří se k programu Odkaz dávné Indie dnešku, s nímž cestujeme po celé republice, tak nadšeně připojili.

Když jsme odcházeli, jeden z hostů, původně rozhněvaný mladý muž se skeptickým výrazem, který se díky mahá-mantře a prasádam úplně proměnil, každého s úsměvem zdravil na rozloučenou: „Hare Krišna.“ Než jsme odešli úplně všichni, řekl to nejméně desetkrát. A do toho jsme se všichni také loučili Hare Krišna navzájem. Všude zněla Krišnova jména, linul se kouř z vonných tyčinek a nálada mezi oddanými a hosty byla tak pěkná, až se mi z toho zježily chlupy na předloktích. Vsadím, se že na chvíli se tam v České Lípě projevil duchovní svět. A že tam s námi byl také Šríla Prabhupáda a možná, že s námi byl i trochu spokojen...